Jak funguje post process

Poznámka: Tento článek je směřovaný převážně pro swingovou komunitu, pro kterou fotím, takže i ukázky a styl focení tomu bude odpovídat. Pokud Vás ale zajímá, jak zhruba probíhá post process a celkově práce fotografa, čtěte dále.

Sem tam se ke mně dostane otázka typu „Proč nejsem na fotkách z tančírny?“, „A proč já mám jenom jednu fotku, ale ostatní jich mají pět?“, „Proč fotky z akce jsou až za několik dní, a ne hned druhý den?“ a tak dále. Tímto článkem nechci hlásat, že to, co dělám, dělám nejlíp, ale chci vnést trochu náhled na to, jak probíhá třídění fotek, jejich zpracování, publikování a celkově práce fotografa.

Abych se mohl ale dostat k post processu, musím začít samotným focením. Nebudu zde řešit, že mít v rukách několik hodin dvou kilovou činku není žádná sranda, ale odpíchnu se od otázky „Proč nejsem na fotkách z tančírny?“. Odpověď totiž začíná částečně už na samotné tančírně nebo jakékoliv jiné akci.

Většina akcí, co fotím pro Swing Wings, se odehrává v prostorách, kde není zrovna moc světla, a od toho se odvíjí minimálně dva problémy. Za prvé čím méně světla, tím víc se musí zvyšovat ISO (citlivost snímače na světlo – čím větší ISO, tím více je snímač schopen zachytit světla), což s sebou ale nese nárůst šumu na fotkách. Pro ty, komu to něco říká, tak často fotím na ISO 12 800. A za druhé ve špatném světle se hůře ostří, a to obzvláště u tance je poměrně problém. Jako příklad uvedu tančírnu v Atlase. Když se podíváte na nějaké album, tak hádám cca 50-60 % fotek je vyfoceno vepředu u DJe, z druhého konce místnosti (u šatny) je to pouze pár fotek. Důvod je jednoduchý. Vepředu je světlo a u šatny je tma. Takže kdybych fotil převážně vzadu, kvalita fotek by šla rapidně dolů kvůli vysokému ISO a šumu. Proto fotím převážně vepředu, kde mám větší šanci vyfotit super fotky, které budete chtít sdílet a Swing Wings se jimi bude chtít propagovat.

Zároveň jsem často limitovaný i prostorem. Pokud je na tančírně spoustu lidí, nedostanu se doprostřed a fotím tedy hlavně z krajů. Když ale fotím, tak je mi úplně jedno, koho fotím. Je mi jedno, jestli zrovna fotím nějakého začátečníka nebo lektory. Vybírám si ale podle toho, co mě zrovna zaujme. Například to, jak někdo tancuje. Pokud se někdo dokáže položit do písničky a perfektně si ji užívat, vymýšlet různé variace a bavit se tou písničkou, vždycky si ho všimnu a jdu ho fotit. Je to něco, co symbolizuje ten tanec a je to zajímavější, než když někdo tancuje close position, má hlavu dolů a dívá se na nohy (tohle není mířeno na začátečníky – každý jsme to dělali a dělají to i lidé, kteří už začátečníky dávno nejsou). Navíc když se díváte do země, na Vaše vlasy se hodně špatně ostří. Takže jednoduše, fotím ty, kteří tvoří atmosféru dané akce, baví se a jsou vidět.

A od téhle věci se zároveň odvíjí i jedna další, která je daná mou rolí. Jelikož jsem oficiální fotograf Swing Wings, tak nefotím jenom pro to, aby se lidi našli na fotkách z dané akce. Tvořím zároveň i soubor fotek, které může Swing Wings použít pro svojí propagaci. A na takové fotky jednoduše potřebujete to nejlepší jak kvalitou fotek, tak i obsahem. A prostě vypadá lépe swing out, kde máte perfektní stretch a díváte se pěkně do očí, než když se díváte do země a jste ohnutí.

Vracím se domů z tančírny a na kartě mám řádově 500 fotek. Z jednoho večera na Jazzberry třeba 2 000, z Dark Blue Ball 4 000 a z 10 dní na Littneru 13 000. Celý post proces začíná tím, že musím fotky vytřídit. Třídění je hodně subjektivní, fotka se mi musí prostě líbit, ale zároveň jsou zde „pravidla“, která prostě obejít nejdou. Ale popořadě.

Jak už jsem zmínil, když třídím fotky, tak první věc je, že se mi fotka musí líbit a musím si o ní myslet, že je dobrá. V 90 % mám víc fotek jedné „scény“, takže vybírám tu, která na mě působí nejlépe. Často u jednoho tancujícího páru strávím třeba minutu, někdy i více, a celou dobu mám foťák u oka a čekám na ty nejlepší momenty. Takže potom mám třeba 30 fotek jednoho páru. Ale z toho vyberu například pouze 3 fotky, někdy jenom jednu a někdy taky žádnou. Kontroluji jestli není fotka špatně komponovaná, jestli je správně zaostřená a taky jestli na ní lidé vypadají dobře, takže jestli mají i co nejlepší taneční pozici. Vypíchnu z toho hlavně ale dvě věci – správné zaostření a jestli na fotce lidé vypadají dobře/mají dobrou taneční pozici.

Často mám vyfocenou skvělou fotku, která je perfektní po technické stránce, působí dobře a neobvykle, ale tanečníci nemají ideální taneční pozici, jeden z nich se špatně tváří anebo i dokonce někdo vedle nich se tváří špatně. To všechno kazí výsledný dojem z fotky a i proto ji třeba nevyberu. Snažím se vybrat to nejlepší, co se na dané akci dělo. Jak z toho důvodu, aby samotní lidé na fotce ji chtěli sdílet, protože na ní vypadají dobře, a taky proto, až se na ní podívá někdo cizí, tak aby si řekl „wow, to musela být skvělá akce, tam musím jít příště taky!“. Takže sice můžu vybrat fotky tak, aby se tam našel každý, ale pokud ta fotka nebude skvělá po všech stránkách, tak je bezcenná.

Pokud chcete mít kvalitní fotku, tak jednoduše musí být správně zaostřená. Přesto nejede vlak. Níže uvádím příklad (fotky jsou pouze v náhledové kvalitě, tedy nepřevedené RAWy, komprimované pro web).

Takto vypadá fotka celá. Tančírna ve vile Tugendhat, Pavli a Kuba.

Na první pohled vypadá fotka celkem dobře, Pavli si při tancování dělala legraci, super, skvělá fotka. Jenže…

…fotka není správně zaostřená. Zkusím tedy další v sérii, ta třeba už bude zaostřená správně.

Ta už je zaostřená dobře na Kubu. Ale Pavli má najednou přes obličej vlasy, takže fotka ztrácí význam.

Další příklad, Bára.

Na první pohled fotka vypadá super, skvělý úsměv, i po taneční stránce fotka vypadá dobře. Zkontroluji si tedy správné zaostření.

Bohužel, fotka není správně zaostřená a zároveň je tu lehce pohybová neostrost. Zkusím další fotku v sérii. Paráda, další fotka je skvěle ostrá! Vidíte ten rozdíl?

Našel bych spoustu dalších případů, proč jsem nakonec nějakou fotku nevybral a nezpracoval. Možná Vám to přijde jako detail, ale i takovéhle drobnosti jsou důležité a jsou to věci, které odlišují kvalitní fotku od té nekvalitní. A jelikož mi jde zároveň o to, aby fotografické řemeslo mělo úroveň, tak špatně zaostřené fotky nemají místo. Najdou se ale samozřejmě i výjimky, které k reportáži patří, kdy máte jedinečnou neopakovatelnou fotku a její “chyba” není tak výrazná. Taková fotka ale musí být jedna ze sta a ne jedna z pěti.

Mohl bych tady rozepsat další věci, které sleduji při třídění fotek a které mají vliv na to, jakou fotku vyberu nebo ne. Snažím se to ale dělat tak, abych vybral ty nejlepší jak po obsahové, tak po technické stránce. A to je důvod, proč se každý nenajde na fotkách z tančírny. Kdybych tam totiž zařadil fotky, které nejsou tak dobré, jenom pro to, aby se tam všichni našli, tak bych kompletně degradoval celé album. Takže fotky, které nejsou správně zaostřené, kde tanečníci nevypadají dobře, kde mají třeba useknutou část hlavy nebo chodidla, protože jsem špatně komponoval nebo se ke mně přiblížili natolik, že se mi nevešli do záběru, tak takové fotky zpracovávat nechci, protože si chci držet určitou laťku.

Z 500 fotek z tančírny je ideální počet tak 50-80 fotek, záleží ale na dané akci a jak moc zajímavé fotky se mi podařilo vyfotit. Jelikož fotím do formátu RAW, abych si zachoval co největší kvalitu fotek, tak následuje převod RAWů a jejich export. RAW formát je víceméně polotovar. Obsahuje všechny parametry focené scény a musí být zpracován. Ať už bych ale fotil do RAWu nebo JPEG, stejně každá fotka musí projít post processem. Nelze tedy vzít fotky z akce a jen tak je sdílet.

Při zpracování na fotky aplikuju hromadnou akci, kterou mám nastavenou tak, aby mi upravila základní parametry. Potom ale jdu fotku po fotce a každou dolaďuju. Takže ať už se jedná o míru kontrastu, správné vyvážení bílé nebo expozici, tak hlavně využití selektivního štětce, abyste například neměli v obličeji nepřirozený stín, za vámi nebylo přepálené pozadí, abych přitáhl pozornost na hlavní obsah a tak dále. Fotky zpracovávám na barevně zkalibrovaném monitoru. To s sebou ale nese jednu nevýhodu. A to, že pokud nemáte správně zkalibrovaný monitor, můžete fotky vidět barevně jinak. Může to být lehce jiná sytost barev, nádech do zelena nebo oranžova, odlišný kontrast a tak dále. Takže pokud máte notebook, tak věřte, že 95% z Vás vidí fotky jinak, než jak já je zpracoval. A můžou to být nepatrné odlišnosti, ale také podstatně velké. Vše totiž závisí na tom, jak kvalitní máte displej nebo monitor a jak moc se výrobce rozhodl na něm šetřit.

Níže jsou dvě ukázky. První fotka je vždy nezpracovaný RAW, druhá výsledná zpracovaná fotka.

Tahle práce ale zabere nějaký čas, tudíž nejde sdílet fotky z večerní tančírny hned druhý den dopoledne. Práce na fotkách z tančírny zabere tak 5-7 hodin, fotky z plesu nebo svatby odhadem tak 15-25 hodin. Vždy záleží, jak moc dobré bylo světlo na dané akci a jak moc náročný je následně post process. A samozřejmě na počtu zpracovávaných fotek.

Jedna věc je tedy nafotit danou akci, druhá věc je fotky zpracovat. Často tak může post proces zabrat dvojnásobek i více času, než samotná akce. Od toho se potom odvíjí i cena, kterou zaplatíte za fotografa. V jeho ceně není zahrnut pouze čas strávený na Vaší akci, ale je v něm zahrnut čas příprav, schůzka s Vámi, samotné focení, post process, náklady na vybavení (a ty rozhodně nejsou malé), amortizace vybavení, náklady na dopravu, vzdělávání a mohl bych pokračovat dál a dál.

Pokud jste dočetli až sem, klobouk dolů. Vím že je to hodně textu a ne vždy napsaného srozumitelně ;)

Ale snad jsem Vám alespoň trochu objasnil, jak funguje moje práce, ve zkratce co všechno obnáší a to, že se nenajdete na fotkách z tančírny prostě není proto, že bych Vás nechtěl fotit, ale proto, že do toho vstupuje spousta dalších faktorů a focení tance má svoji náročnost.